Snímek na pomezí dokumentu, performance a vizuální eseje se odehrává v tajuplných prostorách sarajevského Domu Penzionera a proměňuje opuštěnou budovu v jeviště pro tanečníky. Architektura je postavou ve filmu i jeho kulisou, zatímco pohyb slouží jako univerzální jazyk k vyjádření ztráty, odporu a otázky, která zůstává, když místo postavené pro péči nikdy nesmí ožít.
Archi shorts: A kde teda budeme bydlet?
