Každý rok iniciujeme vznik krátkých filmů od zajímavých českých tvůrců
V malebné rumunské vesničce Letea, ležící mezi vodními kanály, starobylým lesem, Ukrajinou a Černým mořem, se zvířata stala nejčastějšími obyvateli desítek opuštěných domů. Kvůli dlouhodobému vylidňování, zániku tradičního způsobu života a pracovních míst i v důsledku změny klimatu se vesnice dramaticky proměňuje. Mnoho domů ztratilo majitele, kteří by je udržovali. Příroda si je tak pomalu, ale jistě bere zpátky.
Autor textu: Petr Borkovec
Vyrobeno pro festival Den architektury 2021 u příležitosti 150. výročí narození Jana Kotěry
KRUH z.s.
Esej soustředěná na téma zneužívání přírodních zdrojů si jako hlavní námět vybírá vodu a ukazuje její podoby a proměny v industriálním řetězci. Neprvoplánová doprovodná hudba je temná stejně jako znečištěná voda vytékající z elektráren a spolu s obrazy průmyslu dotváří výsledný pocit ekologické úzkosti.
Dörhaus (Domek na sušení ovoce) je situován do staré roubené chalupy, kde žije osamělá stará žena, která je vyrušena ze svého každodenního rituálu hlukem bourajících bagrů a sbíječek. Hluk ustává, když žena vychází v domácí zástěře ven ze stavení. Zastaví se těsně před vchodem a hledí do dáli. Zachází zpět do chalupy a stroje pokračují v demolici. Stará žena začíná v maďarštině počítat do deseti. Poté vyráží putovat do kola po světnici, která je zanedbaná a polozbořená. Při kolébavé chůzi popisuje svůj dům a opět se maďarsky ptá „Kde jsi“? Co vlastně hledá ta paní? Nehraje náhodou nějakou hru?
Památník Tomáše Bati městského i baťovského architekta Františka Lydie Gahury patří k vrcholným dílům zlínského funkcionalismu. V současnosti je uzavřen. Co bude za pět let? Ptá se režisér Tomáš Luňák stejně jako 5. ročník Dne architektury. Sonda vznikla v koprodukci sdružení Kruh a My Street Films ve spolupráci s Dnem architektury.