Casa Girasole – Slunečnice – je zhmotněním dávného snu futuristů o pohyblivé architektuře. Název je tu programem: dům sleduje sluneční svit. Důmyslný mechanismus umožňuje otáčení domu kolem své osy. Při pohledu zvenčí mění svou orientaci ve vztahu k okolním pahorkům, zatímco pohled zevnitř nabízí měnící se výhledy. Pohyb je pomalý (z technických důvodů trvá jedno otočení kolem vlastní osy několik hodin) a tato pomalost zrcadlí pozvolné změny prostředí během dne.
Z Filmařského pohledu nabízí Slunečnice divákovi postavenému do role myšleného obyvatele spíše radikálně roztažené střihové sekvence, než panoramatické záběry a travellingy. Prostorový princip stavby není předmětem prostého výkladu, ale je přiblížen téměř kontemplativně. Film ve vší diskrétnosti precizně a cíleně ukazuje dnešní stav a využití této nevšední stavby.
Dům postavil v letech 1930-35 nedaleko Verony janovský inženýr Angelo Invernizzi jako letní sídlo pro svou rodinu. Fiktivní postavy starého strojníka a inženýrovy dcery pomáhají vytvářet přirozený obraz domu a jeho minulosti. Subjektivně laděný komentář podtrhuje esejistický charakter filmu, který, aniž by ztrácel odstup, evokuje sílu utopických idejí doby vzniku Slunečnice.
Produkce: Christoph Schaub Filmproduktion
Scénář: Christoph Schaub a Marcel Meili
Kamera: Matthias Kälin
Střih: Christoph Schaub, Fee Liechti
Zvuk: Martin Witz
