Když byla v roce 1947 část provincie Paňdžáb přidělena nově vytvořenému pakistánskému státu, začal Albert Mayer plánovat nové hlavní město pro tu část území, která zůstala ve vlastnictví Indie. Le Corbusier v roce 1950 převzal odpovědnost za územní plány, ale především pak za vznik reprezentačních budov ve vládní čtvrti. Rok po Corbusierově úmrtí začal Alain Tanner natáčet tento film, ve městě, které bylo v té době jedním velkým staveništěm a místy dokonce jen ve stádiu projektu. Přesto nová metropole čítala již 120 000 obyvatel.
Ač z pohledu architektury jedno z nejmodernějších měst, byl Čándígárh vystavěn ručně. Dojmy z tohoto zeleného a horizontálně členěného města (cihla neumožnila vertikální rozvoj) jsou zachyceny v dlouhých záběrech ruční kamerou. Komentář Johna Bergera převádí vizuální krásu do širší reflexe: klima do značné míry ovlivnilo rozhodování plánovačů, nové město však nedokázalo rázně zpřetrhat zažitá sociální pravidla. Staré pořádky i nadále ovlivňují stupeň vzdělání a výši příjmů, a dělníkům tak není dopřáno, aby bydleli v Čándígárhu, ve městě, které sami staví.
Přesto film sdílí Le Corbusierův optimismusa hodnotí architekturu jako nástroj umožňující lidem, aby si ujasnili své vize, naučili se důsledněji rozlišovat podstatné a vytvářeli nové vztahy. A to i přesto, že konečný výsledek je ještě v nedohlednu.
Produkce: Alain Tanner
Scénář: Alain Tanner, John Berger
Kamera: Ernest Artaria
Zvuk: Ernest Artaria
Hudba: tradiční indická hudba
