Obrazy a zvuky Berlína let devadesátých – podoba metropole v pohybu. Postupně mizí pusté prostory a proluky, které byly příznačné pro desetiletí studené války. Proměny jsou místy patrné na první pohled (Potsdamer Platz), jinde se volná místa mezi domy a ulicemi, kudy vedla berlínská zeď, zvolna a téměř nepozorovaně vyplňují. Film se věnuje především veřejným prostranstvím, ale dotýká se i soukromých staveb: k vidění jsou rezidenční čtvrti z doby po roce 1870 i ze šedesátých let 20. století, Alexanderplatz a Braniborská brána nebo místa, kde se potkává turecká a kurdská komunita.
Režisér Wim Wenders a architekt Jean Nouvel společně procházejí staveništěm Galeries Lafayette i blíže neurčenými stavbami a diskutují o tom, co mají jejich profese společného a v čem se odlišují. Architekt i filmař tvoří obrazy, oba musí reagovat na nečekané situace a mají jen omezené finanční zdroje. Výsledkem jejich snažení je určitý obraz doby, který se dá mnohem snáze – a v tom jsou oba zajedno – vyjádřit filmem. Hlas Jeana-Luca Godarda přemítá o postavení filmu, který je nositelem nejen vize, ale i tvůrčí myšlenky.
Film Samiry Gloor-Fadel je úvahou – občas trochu melancholickou – o tom, jak uchopit realitu velkoměsta. Toulavý pohled kamery se svými dlouhými a pomalými záběry a převažující černobílé podání umožňují zachytit realitu objektů. Pro generaci Wima Wenderse je totiž barva synonymem pro smyšlené a zinscenované děje.
Produkce: Les Films de la Terasse SA
Scénář: Samira Gloor-Fadel
Kamera: Philippe Bronier, Patrice Cologne a d.
Zvuk: Daniela Bürginová, Peter Henrici, Jean Paul Mugel
Hudba: Mahmut Demir, Jean-Louis Valéro