Filmový portrét věnovaný Albertu Sartoriasovi je portrétem protagonisty moderny, který byl vždy znovu a znovu jedním z jejích znamenitých propagátorů: autor četných staveb a ještě četnějších projektů racionalistického rázu, spolubojovník futurismu na straně Marinettiho, účastník zakládajícího kongresu CIAM v La Sarraz (1928), autor vizuální antologie Gli elementi dell’achitettura funzionale (1932) a dalších spisů.
Důležité projekty jsou představeny v různých perspektivách, modelech a Sartorisem pěstovanou formou „exaktní“ axonometrie, částečně animovanou formou, ale vždy s podbarvením zásadních otázek. Z nemnoha realizovaných staveb, ze kterých zůstalo sotva něco v originálním stavu, se zachovaly naopak jen fotografie. Mezi tím vším podrobné výpovědi sebevědomého tvůrce. Výroky objasňující nejen jeho vlastní minulost – tvrzení, že on sám do architektury zavedl barvu, že idea moderní architektury byla ideou čistě mediteránní – zůstávají nekomentovány a zakalují tak sice celkový obraz, jsou ale vyváženy názorným oživením modernou tak poznamenaného století. S uplynulým stoletím se film stal také poctou stejně tak prominentnímu jako výmluvnému svědkovi času (1901 – 1998).
Scénář: Elda Guidinettiová/Andreas Pfaeffli
Kamera: Albert Moccia/Alain de Martin/Walter Schira
Střih: Alberto Eisenhardt
Zvuk: Enzo Ferrari, Elio Bernasconi
Hudba: Erik Satie
Produkce: Ventura Film SA